Goth Rock

17. ledna 2011 v 8:52 |  Všetky články
Tento článok som si "požičala" zo Sanctuary.cz
Myslím, že by bolo zbytočné prekladať ten istý článok, keď už raz preložený je, takže dúfam, že s tým nikto problém nemá. *angel*
_________________

Zdroj: Wikipedia
Přeložil: Ezechiel
Line

Gothic Rock

Gothic rock, (někdy zvaný též jako goth rock, nebo prostě goth) je hudební žánr, který vznikl v sedmdesátých letech dvacátého století. Původní kapely byly hudebním tiskem a médii pro svou těsnou návaznost na anglickou punkrockovou a postpunkovou scénu nazývány i jako positive-punk.

Samotný žánr byl definován v průběhu osmdesátých let, kdy se toto hnutí oddělilo od punkrocku. Na rozdíl od punku byly gothic rockové kapely obecně fascinovány více uměním a introspekcí. Gothic rock se tak zabýval především temnými náměty a intelektuálními hnutími, mnoho inspirace poskytoval gotický román (o něm si povíme na stránkách CZ Sanctuary později v samostatném článku - pozn. Ezechiel), romantismus, existenciální filosofie a nihilismus. Mezi nejvýznamnější gothic rockové kapely patří Bauhaus, The Cure, Siouxsie and the Banshees, The Sisters of Mercy a The Mission.

Gothic rock se stal v osmdesátých letech hlavní silou, která napomohla rozvoji gotické subkultury i v širším měřítku - vzniku gotických klubů, gotické módy a časopisů věnovaných této tématice.


Prehistorie:

Šedesátá léta - psychedelic rock
Některé vlivy později pozorované u gothic rocku jsou patrné již v šedesátých letech, zejména u psychedelic rockových The Doors. Podle některých zdrojů to byli právě The Doors, kteří byli roku 1967 poprvé hudebními médii označeni jako "gothic rock" (ačkoliv by to nedávalo příliš smysl - pozn. Ezechiel). Temná a tajemná aura zpěváka Jima Morrisona měla patrně vliv i na pozdější frontmany - Iana Astburyho, Rozze Williamse, Wayne Husseyho a další. Zejména album "Strange Days" napomohlo vzniknout zvuku postpunkových kapel typu Joy Division a Echo and the Bunnyman, které byly pro rozvoj gothic rocku nepřehlédnutelné.

Koncem 60. let se tyto vlivy začaly probouzet i v USA, zejména po vydání debutové desky The Velvet Underground "The Velvet Underground and Nico" roku 1967. Temný zvuk a pochmurná témata následně inspirovala i většinu gothic rockových kapel, včetně takových jako Siouxsie & the Banshees a deathrockověji laděných Christian Death.

Spolu s psychedelicko-garážovým rockem Velvetů se začaly z Detroitu šířit kapely The Stooges a Alice Cooper Band, které vzbudily pozornost především dravostí živých koncertů a nihilistickými texty. The Stooges v podstatě od základu navázali tam, kde skončili The Doors (možná zčásti proto, že Iggy Pop chvíli bydlel s Jimem Morissonem), a pokračováním v této cestě tak následně ovlivnili další formace spojené s gothic rockem - The Birthday Party, The Sisters of Mercy, Killing Joke a další.

Gotická estetika, odkazy na spisovatele gotických románů a symbolismus (například černá barva, smrt, šílenství) a používání mollových hudebních postupů se tak koncem 60. let velmi rozšířilo. Tyto prvky se dokonce objevují i v populární hudbě té doby - například The Beatles mají píseň "I Am the Walrus" (míněn Edgar Allan Poe), The Rolling Stone "Paint It Black", a podobně. Někteří umělci zase v textech sami sebe úmyslně vykreslovali coby zlé a zlomyslné, jako třeba Grace Slick z Jefferson Airplane v písni "Somebody to Love".

Sedmdesátá léta: glam rock, punk rock a post punk
V sedmdesátých letech vybudovali muzikanti velmi silné základy pro gothic rock, který se zrodil koncem tohoto desetiletí. Počátkem sedmdesátých let se stal populárním glam rock, v čele s Marcem Bolanem a kapelou T.Rex, jejíž songy se později hrály i v klubu The Batcave, a byly předělány mimo jiné i skupinou Bauhaus.

Pravděpodobně největší vliv (jak hudební, tak vizuální) na další vývoj měl ovšem David Bowie, který jako charakter "Ziggy Stardust" přišel s hermafroditním vzhledem, jenž byl posléze přebírán i mnoha dalšími kapelami. I jeho hudba byla v té době hodně melodramatická a částečně prodchnutá temnými náměty. Sám Bowie popsal své album z roku 1974 jako "gotické", a stejně tak se dají i na albu "Low" vysledovat jisté podobnosti s tímto žánrem. Bowie rovněž produkoval alba, na kterých je jeho vliv v tomto duchu patrný - jmenujme například "Transformer" Lou Reeda, nebo "The Idiot" Iggyho Popa.

Od půlky sedmdesátých let se začal vyvíjet styl, který je přímým otcem gothic rocku - londýnské punkové hnutí v čele se Sex Pistols. Zde se začala formovat pozdější první vlna gothic rockových muzikantů - část členů Siouxsie and the Banshees byla například součástí nechvalné známé party Bromley Contingent (spolek následovníků a fanoušků Sex Pistols - pozn. Ezechiel), a asi nejslavnější punkový basák Sid Vicious původně hrával se Siouxsie, než se připojil k Sex Pistols. V těchto dobách se také objevili The Damned (ve skutečnosti předběhli své slavnější "bratříčky" Sex Pistols na všech frontách - první anglický punkový singl, první anglická punková deska, první tour anglického punku v USA) v čele s frontmanem Davem Vanianem, kterému je přičítáno přinesení gotické image k populární kultuře.


Členové The Lords of the New Church pod vedením Stiva Batorse hrávali v 70. letech s punkrockovými kapelami The Dead Boys, The Damned a Sham 69. V té době se objevili i Joy Division, jejichž desky "Unknown Pleasures" a "Closer" byly později nadšeně přijaty gothic rockovým hnutím, ačkoliv sami Joy Division byli kapelou postpunkovou. Podobný případ jsou i The Psychedelic Furs - postpunková formace, která podstatně ovlivnila pozdější gothic rockové kapely 80. let, zejména The Sisters of Mercy.

První generace (1979 - 1985)

První generace gothic rockových kapel vůbec nebyla dávána do souvislosti s gotickou subkulturou. Příznivci těchto hudebních skupin byli spojování především s punk rockem, postpunkem a new wave. Ačkoliv se (stejně jako punkové) i některé gothic rockové formace objevily na velkých labelech, koncem 70. a začátkem 80. let zakládaly kapely vlastní labely, anebo vydávaly desky u nezávislých vydavatelství (například na Beggars Banquet Records).

Většina raných gothic rockových skupin pocházela z Anglie, ačkoliv své průkopníky si tento žánr našel i v jiných zemích - Christian Death v Los Angeles, The Virgin Prunes v Irsku a Xmal Deutschland v Německu.

Anglie

V letech 1978 a 1979 rozvíjely dvě raně postpunkové kapely (které byly později označeny jako "gothic") strašidelný zvuk a temné texty. Byli to Joy Division a Siouxsie and the Banshees (do výsledného gothic rockového zvuku se později promítly i vlivy Killing Joke a Public Image Ltd. Johna Lydona).

Vše, co Siouxsie and the Banshees vydali od svého debutu "The Scream" roku 1978 až k "Nocturne" (1983) prošlapávalo cestičku gothic zvuku. Ačkoliv druhá zmiňovaná kapela, Joy Division, měla kvůli sebevraždě zpěváka Iana Curtise jen velmi krátké tvůrčí období, jejich dvě desky "Unknown Pleasures" (1979) a "Closer" (1980) nelze co do významu pro gothic scénu přehlédnout. Zbývající členové Joy Division založili po Curtisově smrti formaci New Order, jejíž první album "Movement" (1981) pokračovalo ve stylu Joy Division, a které se později stalo inspirací dalším gothic kapelám (Danse Society, Clan of Xymox). Sami New Order se následně odklonili od gothic rocku směrem k tanečnější new wave scéně.

Krátce poté, co byla kapelám Joy Division a Siouxsie and the Banshees přisouzena škatulka "gothic", se začalo mluvit i o Bauhaus (původně Bauhaus 1919). Ti sice začínali s image nic neřešících chlapíků v jeansech a tričkách, ale po společném koncertě s Glorii Mundi (kteří vypadali a zněli "goticky", ačkoliv je prakticky nikdo neznal) následovala kompletní změna a Bauhaus začali používat makeup a černé oblečení. Silně ovlivnění anglickým glam rockem, Davidem Bowiem a T.Rex, vydávají Bauhaus koncem roku 1979 pilotní singl "Bela Lugosi's Dead", který je považován za úplně první pravou gothic rockovou nahrávku. Navzdory nespornému vlivu Siouxsie and the Banshees, Joy Division a The Cure na vznik gothic rocku jsou totiž tyto kapely vnímány (a samy se cítí) jako postpunkové.

Stejně jako výše zmiňované postpunkové kapely měl na rozvoji gotického hnutí vliv i punk konce 70. let - především pak kapela UK Decay. Právě díky UK Decay se objevila i první psaná zmínka o goth coby odnoži punkové scény. Stalo se tak ve fejetonu "The face of punk gothique" (volný překlad "gotická tvář punku" - pozn. Ezechiel), který pro UK Rock Weekly Sounds napsal Steve Keaton. V článku, který vyšel 21. února 1981, se autor rozepsal o zpěvákovi UK Decay, Abboovi: "...jednou mi řekl, že je fascinován smrtí (to je v pořádku, smál se u toho). A to je přesné - obrazy UK Decay bijí do očí a i hudba je prostoupená jakousi viktoriánskou hrozbou, posypanou kořením chuti Banshee/Antz. Může být tohle příchod jakéhosi gotického punku? Kdo bude, po Bauhaus plujících na stejné vlně, další? Gotický punk? Punk gothique? Vypadá to moc dobře..." V únoru 1981 Abbo z UK Decay použil termín "gotický" pro popis kapel typu Danse Society a Play Dead. O rok později označuje Ian Astbury z kapely Southern Death Cult v jednom rozhovoru přídomkem "gothic" Andiho Sex Ganga, frontmana Sex Gang Children. Pojem "goth" se nicméně pro hnutí a scénu nepoužíval až do roku 1983. Vzrůstající scéna byla v únorovém vydání magazínu NME roku 1983 označena jako "positive punk". Novinář Richard North opisuje Bauhaus a Theatre of Hate jako "přímé předchůdce dnešní záplavy" (čímž myslel Souhern Death Cult, Sex Gang Children a Blood and Roses), a prohlašuje: " Tak tady to je: nová vlna positive punku bez prázdných příslibů revoluce, ani ve smyslu rock and rollu, ani co do širšího politického významu. Zde je jedinou šancí sebeuvědomění, osobní revoluce, pestrost vnímání a podnícení představivosti, která probere dřímající tělo a mysl z netečnosti".


Zpěvák punkových The Damned Dave Vanian (dříve hrobník) se někdy oblékal jako upír, což mohlo následně ovlivnit i styl Siouxsie and the Banshees, Bauhaus a The Cure. Siouxsie & the Banshees a The Cure si svou gotickou image udrželi jak na pódiu, tak na deskách téměř po celou dobu své existence, ačkoliv jejich hudba prozkoumávala i jiné žánry. Po desce "Nocturne" se písně Siouxsie přesunuly spíše do syntetizátorové alternativní roviny. Bauhaus udrželi svůj hudební a image gothic styl až do dob svého rozpadu roku 1983. Někteří členové Bauhaus se objevili v bočním projektu Tones on Tail, který produkoval hudbu ovlivněnou gothic rockem s pořádnou dávkou inspirace z drogové psychedelie 70. let a desky "Pet Sounds" od The Beach Boys.

V letech 1980 - 1981 vznikaly kapely Danse Society, Theatre of Hate, March Violets, Play Dead a The Sisters of Mercy. Kolem roku 1982 se stal gothic rock hlavním prvkem napomáhajícím šíření gotické subkultury. Tou dobou se objevily kapely Sex Gang Children, Southern Death Cult, Skeletal Family, Specimen a Alien Sex Fiend. Kluby, podobné legendárnímu londýnskému Batcave se v té době stávaly útočištěm gothic rockové komunity, ve kterých bujelo podhoubí celé gotické subkultury. Batcave převzal vizi glam rocku Davida Bowieho a přetvořil jej do daleko temnější, horrorem prodchnuté formy. Členové gothic rockových kapel a jejich příznivci, kteří se potkávali v klubu Batcave, tak vytvořili prototyp prostředí gothic klubů. Díky Batcave a podobným místům se začal roku 1983 o gothic rocku zmiňovat i běžný britský tisk. V tu dobu DJs v Batcave pouštěli především Siouxsie, The Cramps, Sweet, Specimen, Eddieho Cochrana, a Death Cult.

Evropa a Austrálie
Ačkoliv vzniklo gotické hnutí v Británii, vždy bylo více fenoménem kontinentální Evropy, nežli Anglie a Ameriky. Ve stejné době, kdy se v těchto zemích formovali Bauhaus a Christian Death, se po celé Evropě objevovaly kapely s temným gothic soundem jako třeba němečtí Geisterfahrer (1979), Xmal Deutschland (1980), Leningrad Sandwich (1980), Malaria! (1981), Belfegore (1982), Girls Under Glass (1986) a Pink Turns Blue (1986). Belgie měla Siglo XX, kteří od roku 1980 vydali množství desek, z dalších zemí zmiňme amsterdamské Clan of Xymox (1983), následované roku 1984 formací The Essence z Rotterdamu. Roku 1992 se v německém Lipsku poprvé pořádal veliký wave a gothic festival, od té doby každoročně opakovaný Wave Gotik Treffen. První, nejvlivnější a nejoblíbenější kapelou Finska byla Musta Paraati (anglicky Black Parade), kteří působili v letech 1982-84. První finské gothic rockové album v angličtině měli na svědomí Russian Love, založení roku 1986.

V Austrálii a na Novém Zélandu prokopávala od roku 1977 cestičku dalším generacím především druhá kapela Nicka Cavea The Birthday Party (než se roku 1979 přemístila do Londýna) a postpunkové sdružení Foetus Productions (později též The Features/The Foetals), ovlivněné vývojem gotické hudby, módy a estetiky. Stránka filmového archivu New Zaeland Film Archive tvrdí, že Foetus Productions fungovalo jako " ...audiovizuální společnost v letech 1980-1989, jako součást místní sítě malé "industrial" kultury, která zahrnovala vše od Throbbing Gristle v Británii až po Survival Research Laboratories na západním pobřeží USA. Vydala sedm alb, navrhovala oblečení, psala manifesty, vyráběla filmy a měnila parametry hudby a umění směšováním prvků popu, industrialu a filosofických metodologií. Ve své práci útočili Foetus Productions zejména na reklamy definující ideál krásy používáním obrazů lékařských neštěstí a mutací". Roku 2004 předváděla Foetus Production v muzeích svou kontroverzní výstavu znázorňující znetvořená lidská těla.

US a Kanada
Americká deathrocková scéna, soustředěná v kalifornském Los Angeles, se objevila koncem 70. let v čele s Christian Death, 45 Grave, T.S.O.L, Voodoo Church, Kommunity FK, Burning Image a Theatre of Ice. Když Christian Death nahrávali roku 1982 svůj debut "Only Theatre of Pain", frontman Rozz Williams se nikterak netajil inspirací anglickou gotickou scénou a některými anglickými kapelami. Deska "Only Theatre of Pain" zaujala posluchače i v Evropě (hlavně ve Francii), a Christian Death začali roku 1984 hrát i na starém kontinentu a v Anglii. Následující alba "Catastrophe Ballet" a "Ashes" byla proto ještě daleko víc ovlivněná gothic rockem, patrné byly i jisté výpůjčky ze surrealismu a dadaismu. Pionýři amerického punk blues, Gun Club, se začali také objevovat v Evropě a Anglii, velmi často dokonce jako předskok The Sisters of Mercy.


Druhá generace (1985 - 1995)

V průběhu osmdesátých let docházelo k častému hudebnímu křížení mezi evropskou gotickou subkulturou, deathrockovým hnutím a novoromantiky. Celkový nárůst popularity alternativní rockové scény v polovině 80. let se odrazil i na růstu gothic rockové scény, nejsnáze sledovatelné u zásadních kapel žánru - The Sisters of Mercy, Fields of the Nephilim (1984), nová verze Christian Death (1985), The Mission (1986) a Mephisto Walz (1987), založených bývalým skladatelem a kytaristou Christian Death Barry "Bari Bari" Galvinem. Právě Galvin stál za temným hučíčím zvukem Christian Death na albu "Atrocities", který s sebou později přinesl i do Mephisto Walz. Díky jisté úspěšnosti gotických kapel v Anglii rostla i celá gotická subkultura.

Kolem roku 1985 postpunková éra uvolnila cestu novým hudebním stylům a spousta kapel "první generace" se buď rozpadla, nebo změnila styl. Debut The Sisters of Mercy, nazvaný "First and Last and Always" (1985), pronikl do britské top ten, a ukázal, jaký vliv měla první generace gothic rocku na své následovníky. Hlas zpěváka Andrewa Eldrichte mu dokonce vysloužil přezdívku "the Godfather of Goth" ("gotický kmotr" - pozn. Ezechiel). Sisters navíc přinesli (spolu s krajany z Leedsu, kapelou March Violets) na gotickou scénu i používání automatického bubeníka, které se později stalo poměrně běžným (a přetrvalo i do současnosti).

Během druhé vlny gotického hnutí se pojem "gothic" a s ním související styl začal objevovat i v britských mainstreamových publikacích jako The Face a NME. Příznivci gotiky vydávali vlastní fanziny, začaly se objevovat i napodobeniny londýnského Batcave klubu. Roku 1983 spatřil světlo světa jeden z prvních uměleckých počinů režiséra Tonyho Scotta, upírský snímek "The Hunger". Kontroverzní film s Davidem Bowiem, ve kterém se objevila i skladba "Bela Lugosi's Dead" od Bauhaus, pomohl stmelit vztahy mezi glamem, horrorem, gotikou a mainstreamem. Umělci z labelu 4AD jako Clan of Xymox (jejichž hit "Imagination" slavil úspěchy i mezi posluchači středního proudu), Dead Can Dance a Cocteau Twins se dostali do univerzitních rozhlasových stanic a "první generace" (jako Siouxsie and the Banshees) se stala v podstatě jakýmisi gotickými mluvčími pro styk s mainstreamovým tiskem.

Začalo se vydávat i několik gothic magazínů, jako například "Propaganda" (ačkoliv ta se později přeorientovala na vydávání gay porna). Gothziny se však ve svém směřování rozdělily stejně jako sama scéna. Rané magazíny typu "Permission" se cítily spřízněné s punkovými kořeny gotiky a měly tedy tendence přiklánět se spíše k industrialu, zatímco pozdější magazíny jako "Carpe Noctem" se zaměřovaly více na krajky a poezii romantického zvuku, čímž připravovaly půdu pro "spooky kids" a třetí vlnu.

Kolem roku 1987 se začaly v kanadských městech (Toronto, Montreal) objevovat kapely Disappointed a Few People a Masochistic Religion, se zpěvem z hardcore-punkových Armed and Hammered. Kapela Exovedate z Toronta svou třetí desku "Seduced by Illusions" upsala německému labelu Pandemonium Records, a jako jedna z prvních kanadských vlaštovek se tak dostala až do rádií v Austrálii, Rusku, USA, Brazílii, Německu a dalších zemích.

Tou dobou se začalo rozvíjet i silné stylové prolínání s rostoucí postindustriální scénou. Výsledky míchání odkazů gothic rocku a industriální hudební subkultury je možno slyšet u kapel jako Dog Pile, Crash Worship a Skinny Puppy. Zcela specifickou směs gotiky, industrialu, new wave a popu, postavenou na syntetizérových zvucích přinesli Depeche Mode, kteří ovlivnili v následujících letech velké množství gotických muzikantů. Mezi ty, kteří se hlásili k pokračování v popové cestě, kterou nastolili Depeche Mode, patřili mimo jiné synthpopoví Camouflage, Secession, Celebrate the Nun a Red Flag, díky kterým se nakonec objevila gotická hudba i v negotických klubech, a za jejichž příspění začaly synthpopové prvky pronikat zpětně i do gothic rocku. .

Třetí generace (1995 - současnost)
Zatímco v devadesátých letech stále ještě některé kapely "první generace" hrály, severoamerické formace Switchblade Symphony a London After Midnight začaly vydávat na Cleopatra Label své desky a v Anglii se objevili Children on Stun, Vendemmian a Rosetta Stone. V průběhu 90. let se postupně rodily takové objevy scény jako The Crüxshadows, The Last Dance, Sunshine Blind, Trance to the Sun a The Shroud.

V Německu se urodilo mnoho nových labelu jako Apocalyptic Vision, Apollyon Rekordings, Deathwish Office, Dion Fortune, Glasnost Records, Hyperium Records, Sounds Of Delight a Talitha Records, které vydávaly gothic kompilace a nahrávky kapel Love Like Blood, Mephisto Walz, The Merry Thoughts, Requiem In White, a Two Witches. Francie představila další nové gotické kapely jako Corpus Delicti, Dead Souls Rising a Brotherhood Of Pagans. Díky internetu, dobré distribuci CDček (podpořené četnými nahrávacími společnostmi), příznivcům těchto labelů a kapelám již nebyla scéna pouze regionální otázkou - hudba se stávala globalizovanější, než kdykoliv předtím.

Ve druhé polovině devadesátých let začaly velké labely (zejména v USA a Německu) plánovitě označovat hard rockové a metalové kapely jako "gothic", nebo "industrial". Předchozí undergroundová estetika goth subkultury byla začleněna do zvuku a image některých mainstreanových kapel (například HIM a Marilyn Manson) ačkoliv tyto kapely vůbec gothic rock nehrály. Díky vlivu mediálního působení se tak začal termín "goth" spojovat s těmito kapelami a jejich fanoušky. Nákupní řetězec Hot Topic začal dokonce prodávat věci s gothic tématikou (a dal tak vzniknout slovu "mallgoth" - něco jako "goth z obchoďáku" - pozn Ezechiel). K nechvalné publicitě přispěl i masakr na Columbine High School (o němž se dočtete už v našich předchozích článcích na toto téma - pozn. Ezechiel), který vedl k mediálnímu pitvání gotické kultury - samozřejmě s důrazem na temné, šokující aspekty.

Uvnitř subkultury samotné přebíraly otěže spíše tanečněji akce a s tím související hudba, na kterou se gothic rock adaptoval. Zatímco taneční styly, vycházející z industrialu, používaly mnoho podobných technik a estetiky a byly zvukově "tvrdší", gothic rock zněl "měkčeji", s méně zkreslením a minimálním ovlivněním technem nebo metalem. Mnoho moderních goths se také stylově vyvinulo až k pocitům new wave, nebo synthpop, nadále se však pořádaly některé "old school - first generation" gothic rockové koncerty a pseudostředověké akce.

Po roce 2000 začaly některé kapely pracovat na obnově původního death rocku, čerpající z hudby 80. let a módy první generace goths. Kapely Cinema Strange, Quidam, Antiworld, Black Ice, a další kolem stránky Deathrock.com se tak zapřičinily o znovuoživení stylu první generace, následkem čehož vystoupila dokonce Nina Hagen jako hlavní hvězda na Drop Dead Festivalu v New Yorku (2005). Stejně tak napomohly šíření raně gothic rockového zvuku, charakterizovaného drásavými kytarami a syrovějšími aranžemi, koncerty kapel The Cure a Bauhaus roku 2004.

Ačkoliv zájem o gothic rock obecně poklesl (stejně jako počet prodaných nosičů), neustále existují gothic rockové kapely, labely, publikace a koncerty. Namátkou jmenujme alespoň Dancing Ferret Discs, Projekt Records, a Metropolis Records, kteří vydávají na americkém trhu gothic hudbu, v Evropě funguje především Palace Of Worms a Equinoxe Records, vydávající nový gothic rock, a Cherry Red, jenž se zaměřuje na znovuvydávání prvotních gothic rockových nahrávek.

Hudební styl
Gothic rock jako styl obsahuje mnoho subžánrů, jejichž hranice se vzájemně překrývají, a je proto velice obtížné určit charakteristické rysy, které by byly platné pro celý gothic rock. Nicméně určité styly, vycházející přímo z raného anglického gothic rocku, podědily například specifický druh kytarového zvuku. Gothic rocková kytara je většinou upravována efekty. Čistý, nebo jen lehce zkreslený zvuk je dále zpracováván chorusem, flangerem, analogovým delayem a/nebo velkým reverbem. Výsledkem je charakteristický zvuk podobný Bauhaus, Siouxsie and the Banshees a The Cure.

Stejně tak používá gothic rock charakteristický způsob hry na kytaru. Z punkových kořenů se zachoval způsob hraní "shora", specifický je i druh kytarového doprovodu, který pouze zdůrazňuje základní melodickou linku, namísto vytváření "zvukové stěny" plnými akordy. Převládají mollové tóniny a ladění, ačkoliv se používají i durové. Pro vytvoření "strašidelné" disharmonické nálady používá gotický zvuk frygickou stupnici se sníženou sekundou. Typické gothic rockové písně jsou míchány s důrazem na silný basový zvuk, který vytváří náladovou a ponurou atmosféru. Gothic rock také používá výrazný zvuk virblu pohánějící rytmus jak u bicích souprav, tak (později) u automatických bubeníků. Metronomický výrazný virbl byl poprvé použit na desce "Idiot" Iggyho Popa, dobře slyšitelný je i u Joy Divison, v dřívější tvorbě Gary Numana a na raných albech The Cure (od "Seventeen Seconds") a Sisters of Mercy. Ještě rafinovanější variace virblového zvuku používal Kevin Haskins v Bauhaus.

Začátkem 90. let psaly některé kapely gotického žánru písně hardrockovějšího feelingu, jak je dobře slyšet například na albu "Vision Thing" a "Flodland" od Sisters of Mercy, a u kapel Fields of the Nephilim, Rosetta Stone a The Wake.
Line
Gothic Rock
Kořeny:
Punk rock, post-punk, glam rock, psychedelic rock, Art Rock, v USA take Deathrock
Původ:
Konec 70. let 20. století - Anglie, Německo, USA
Typické nástroje:
Kytara - Basa - Bubny (často automatický bubeník) - Syntetizéry
Odvozené žánry:
Dark Cabaret - Gothabilly
Související žánry:
Coldwave, Dark Cabaret, Darkwave, Deathrock/Deathpunk, Gothabilly, Post-punk, Punk rock


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bléra Bléra | 19. ledna 2011 v 16:43 | Reagovat

Tento clanek se jim vskutku povedl,jsem rada,ze jste jej tu uverejnili.Nicmene,nevite kde stahnou Masochistic Religion - the litanies of satan?

2 Chloë Noir Chloë Noir | Web | 20. ledna 2011 v 10:26 | Reagovat

[1]: Som rada, že sa ti páči :D A bohužiaľ, to skutočne netuším. :S

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama